Disciplíny

18. července 2006 v 17:02 | Pajoulinka |  skateboarding
  1. freestyle
  2. streetstyle
  3. "U" rampa
  4. minirampa
[freeestyle]
Freestyle je jízda po hladké rovné ploše bez jakýchkoliv překážek. Je nejstarší závodní disciplínou a je považována za taneční uměleckou kreaci. Freeestylová jízda trvá 90 - 120 s a závodník ji jede na libovolnou hudbu. Podobně jako například v krasobruslení. Dobrá freestylová jízda se skládá z řady navzájem navazujících triků. Daleko nejlepším jezdcem této disciplíny je Rodney Mullen (nar. 1967) z Floridy. Ten také do své jízdy zařazuje největší počet triků. Rodney je svými soupeři i obdivovateli nazýván fenoménem, "nekorunovaným králem freestylu". Od roku 1980 byl jen jednou druhý, jinak na nejvyšším stupni stával jen on [ zde je nutno brát v úvahu, že kniha, z které jsou tyto informace, byla vydána v roce 1991 ]. Byl to také on, kdo vymyslel asi 80 % všech freestylových triků. Trénuje nesmírně urputně, často sám doma v garáži, denně až 8 hodin. Svou volnou jízdu by dokázal zajet i na kuchyňském stole. Jeho legendární variace na ollie dokonce ovlivnily i streetstyle.
Při feestyle rozeznáváme dva druhy triků. Triky prováděné na místě, tedy z klidu (standing tricks), a triky v jízdě (rolling tricks). Triky na místě se učí poněkud lépe než triky z jízdy, které jsou ale pro stavbu freestylové jízdy daleko důležitější a vhodnější. Ty totiž udávají tón choreografie a přinášejí i body.
[streetstyle]
Kořeny skateboardingu jsou na ulici. To je snad jasné. Streetstyle je každopádně nejstarší formou - vždyť sidewalkskateboardingem to všechno začalo. Caroll - frontside180 kickflip
V polovině sedmdesátých let skejtování na ulici již takřka neexistovalo. Freaks přešli do pools. Na západní pobřeží Kalifornie vzniklo víc než 60 profesionálních skateboardových parků. Jen v samotném Los Angeles jich bylo sedm.
Ale jak se neštěstí a nehody množily, musely být parky z bezpečnostních důvodů zavírány. Boom byl pryč.
Skateři se opět přestěhovali na ulici a našli v ní své nejvlastnější a nejvhodnější teritorium. na začátku osmdesátých let se znovu začíná popularita skateboardingu prudce zvyšovat.
Kaliforňan Steve Roco například dokázal přenést na ulici některé triky, jako grinds, až dosud používané jen v pools. Využil obrubníky nebo nájezdy ke garážím a jezdil po nich (grind). Mark Gonzales, také Kaliforňan, byl jedním z prvních, který vykroužil na ulici vertollie. To byl podmět k dalšímu rozvoji skateboardingu na ulici.
Ulice jako aréna. Triky na ulici - to se mohlo stát lákadlem pro všechny. Tehdy se o skateboarding také začal zajímat průmysl, reklama a trh.
Závody a soutěže se vypisují od roku 1984. I to byla velká pobídka, která pomohla dalšímu rozvoji. Vymýšleli se stále nové triky. A najednou někdo vyskočil až na zábradlí a sjel po něm dolů. A tak dále a tak dále.
Většina triků, které se provádějí na ulici, jsou v zásadě obměnami ollie. Základní ollie je trik, při kterém se současným tlakem na tail (pata desky) a zrychlením uděleném přední nohou katapultuje deska od země.
Streetstyle jde neustále dál. Provádějí se složitější triky, provádějí se za vyšší rychlosti a z větších výšek. Ze streetstylu se stává velice extrémní záležitost. To co provádějí někteří dnešní skateři na ulici, to by normálního člověka nenapadlo ani v tom nejdivočejším snu. Obrovské výšky, obrovské nebezpečí. To je současný trend. Skateři zacházejí až za hranici svých možností. Například Jon Comer, kterému je teď asi 25 let. Když mu byli čtyři, přišel o nohu a na pravé noze má od kolena dolů protézu. I přesto jezdí na skejtu. A jak. Když měl mít první fotku ve skejtovým magazínu Transworld, jejich fotograf mu řekl, aby si připravil něco hustýho, jinak se tam nedostane. Takže skočil devatenáct schodů! A to nemá jednu nohu. Teďka si představte, co asi provádějí ti zdraví skateři.
["U"rampa (halfpipe)]
"U"rampu považují za královskou disciplínu nejen diváci, ale i skateři. Je to dáno tím, že "U"rampa nabízí řadu atraktivních možností. Každopádně klade na na jezdce obrovské nároky, především na jeho odvahu. Při jízdě v "U"rampě se totiž skateři musí vyrovnat s obrovskými rychlostmi a některé triky předvádějí ve výši dvou až tří metrů nad rampou.
Rampa by měla být široká přinejmenším čtyři až pět metrů, ideální je sedm až dvanáct. Rozhodující je zaoblení (transition). Poloměr tohoto oblouku by měl být asi 3 m. Svislá část (kolmost, vertical), navazující na zaoblení, by měla být vysoká 20-40 cm, protože jen tak jezdci zaručuje, že při airs a ostatních tricích z rampy dobře vyjede a opět do ní bezpečně dopadne. Důležitý je i coping, většinou železná roura, která tvoří horní hranu rampy. Coping má dva hlavní úkoly. Zaprvé ulehčuje bezpečné provedení liptriků, jako např. grinds a lipslides. Za druhé skater využívá coping při startovní fázi airs triků, když při jeho přejíždění coping kolečka prostě odrazí. Tím je skejt tlačen proti nohám a skater ho tak dostává během letové fáze lépe pod kontrolu.
Prvé "U" rampy byly budovány v 80. letech. Backyard ramps - každý si je vyráběl sám někde na dvoře.
Úplně první závod se konal v roce 1982 v Palm Dale u Los Angeles: "The Great desert Ramp Battle". Časopis Trasher psal tehdy o senzaci století se senzačními výkony a senzačními diváky. Ve skutečnosti tehdy na soukromé rampě vystoupilo 17 účastníků a přihlíželo asi 20 diváků. Trio vítězů: Steve Caballero před Tony Hawkem a Mike McGillem. Trio, které potom ovládalo scénu ještě hodně dlouhou dobu.
Na "U" rampě rozeznáváme tři základní druhy triků:
  1. liptricks - triky na hraně
  2. airs - triky nad hranou (skoky)
  3. handplants - stoje na jedné ruce.
Nejatraktivněji vypadají airs, protože jezdec se při nich řítí vzduchem velkou rychlostí a ve velké výšce. Ale proto ještě nemusí být bezpodmínečně těmi nejtěžšími.
Od roku 1988 se vývoj v "U" rampě ubírá i dalším směrem. Začíná se jezdit to fakie (pozadu). Je nakonec docela přirozené nejezdit rampou dolů jen dopředu, ale i pozadu. V žádném případě to ale není lehké. Nároky se však neustále zvyšují, a tak se už všechny základní triky jezdí i pozadu. Ale ani to není všechno. V dnešní době se veškeré triky provádí i na switch, což je jízda na druhou nohu. Jde o to, že když jezdíte např. levou nohou dopředu a odrážíte se pravou, tak na switch jedete přesně obráceně, a to pravou nohou dopředu. To je teprve machrovina.
[minirampa]
Na první pohled vypadá minirampa jako zmenšenina "U" rampy. Je nižší a její stěny nejdou do kolmosti. Je to zařízení, na kterém se jezdí lehčeji. Minirampa se prosadila jako samostatná disciplína. Tato mladší varianta "U" rampy se vypisuje od roku 1988. Společně se streestyle patří k nejpopulárnějším disciplínám a ohrožuje dokonce i samotnou "U" rampu.
Velkou výhodou je menší strach (fear factory) než v "U" rampě. Rychlost v minirampě je menší, triky se neprovádí v tak velké výši - prostě člověk k tomu nepotřebuje tolik odvahy. Navíc je pořízení minirampy daleko méně nákladnou záležitostí.
I když je minirampa menší než halpipe "U" rampa, a tedy vypadá daleko nevinněji, není radno ji podceňovat. V minirampě je totiž možné spadnout daleko tvrději než v "U" rampě, protože zaoblení (transition) je mnohem kratší, a tak jezdec většinou nepadá do oblouku, po kterém by se svezl (jako v "U" rampě), ale přímo na spodní plošinu. A to může moc a moc bolet.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama